Výběrovým sítem procházejí i vojenští služební psi

Jiří Paulas vystudoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a poté tři roky pracoval na veterinární klinice. Když se mu naskytla možnost stát se veterinářem v armádě, neváhal. „Zajímal jsem se především o to, co by mě u vojáků čekalo a čím vším musím projít. Po několika pohovorech jsem se rozhodnul a viděl to jako další životní výzvu, které dodnes nelituji,“ usmívá se mladý veterinář.

Po absolvování základního vojenského výcviku ve Vyškově ihned nastoupil do Centra vojenské kynologie, kde pracuje na odloučeném veterinárním pracovišti, které patří pod Vojenský veterinární ústav v Hlučíně.

„Jsem tu od listopadu 2015, takže docela krátce, ale práce je tu stále dost a jsou dny, kdy se skutečně nezastavíme. Na rozdíl od civilní veterinární praxe, kde jsou zastoupena malá zvířata, tu máme především střední a velká plemena psů,“ vysvětluje Paulas.

Velkou výhodou vojenských psů je podle něj především to, že už při nákupu procházejí zvířata zdravotním sítem, takže se do armády dostanou opravdu jen ti zdraví a silní jedinci, bez vývojových a dalších vad. Dodává, že pokud si majitel v civilním sektoru vybírá pejska, hodnotí především jeho vzhled, a jak na něj působí. „Vlastně moc neřeší zdravotní stránku. Proto se pak stává, že na některé, zejména vývojové a získané vady, se přijde až později, když pejsek začne mít potíže. Proto i vojenští služební psi procházejí výběrovým zdravotním sítem,“ prozrazuje.

Vojenský pes je předurčen pro náročný výcvik, a i když se jedná na začátku vždy o zdravého jedince, může během jeho služby dojít k některým onemocněním. „Nejčastěji to bývá degenerativní onemocnění páteře, občas trpí srdečními problémy, velmi často se ve své praxi setkávám i s kožními nemocemi,“ konstatuje Paulas.

• Více o profesi vojenského veterináře si přečtete v srpnovém čísle časopisu A report.