Úvodní stránka > Historie vojenského zdravotnictví

Historie vojenského zdravotnictví

HISTORIE VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ

 

Vojenské zdravotnictví jako součást vojenských jednotek a armád se postupně vyvíjelo několik tisíciletí. Ošetřování, léčení ran a nemocí provází vývoj lidstva
od počátků jeho existence jak v míru, tak v dobách válečných. Vojenští zdravotníci museli být vždy připraveni řešit specifickou zdravotní problematiku vojsk, která je výrazně odlišná od problematiky civilního zdravotnictví, a to jak v míru při krizových stavech, živelních pohromách nebo humanitárních akcích, tak i za válečného stavu. Předpokladem zvládnutí takto široké problematiky jsou znalosti, dovednosti a návyky v oborech, které se na civilních lékařských a zdravotnických fakultách nevyučují.

 

PŘEDNÍ OSOBNOSTI ORGANIZOVANÉ POMOCI NA BOJIŠTI

 

  • Ambroise PARÉ (1510–1590)

Zavedl nový způsob ošetřování střelných ran, rozpracoval užití ligatur u   amputací, zdokonaloval protetické pomůcky.

  • Jean Dominique LARREY (1766–1842)

Zavedl mobilní ambulance v poli, nové resekční a amputační metody, je  autorem pojmu „šok“.

  • Nikolaj Ivanovič PIROGOV (1810–1881)

Začal využívat anestezii (éter) ve válečné chirurgii, zavedl systematické třídění raněných, sádrový obvaz k imobilizaci končetin, podílel se na vzniku Ruského  červeného kříže (1867).

  • Florence NIGHTINGALE (1820–1910)

Zakladatelka ošetřovatelského školství, prosazovala přísná hygienická opatření v péči o raněné v poli, jako je pravidelná výměna prádla, větrání

místností a zdravá strava, poprvé rozdělila poskytovanou ošetřovatelskou péči   podle exaktních znaků (pohlaví a věk pacientů), iniciovala vznik Britské

asociace sester (1887), je autorkou řady odborných publikací.

  • Jean Henry DUNANT (1828–1910)

Zakladatel Mezinárodního výboru Červeného kříže (1863), zasloužil se o     založení národní společnosti Červeného kříže, v roce 1901 získal Nobelovu cenu míru.

 

ZDRAVOTNICKÁ SLUŽBA ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY

 

  • Od samého počátku vytváření čs. armády se formovala i její zdravotnická služba (ZdrSl). Řídilo ji 4. Oddělení (zdravotnické) I. odboru (všeobecně-vojenského) MNO, přednostové ZdrSl zemských vojenských velitelství a přednostové ZdrSl u velitelství divizí. Výkonnými orgány se staly zejména vojenské nemocnice (po válce více než 60), léčebné a lázeňské ústavy, invalidovny a sklady zdravotnického materiálu.
  • Po reorganizaci v roce 1921 vznikla síť 12 divizních nemocnic (a jim podřízených 24 posádkových), dvou léčebných ústavů (roku 1929 přibyl třetí), šesti lázeňských ústavů (roku 1924 přibyly další dva), invalidovny č. 1 v Praze a tří skladů. Dosavadních 8 zdravotnických rot se rozšířilo na 12 rot tzv. pomocného zdravotnictva.
  • V roce 1937 došlo k přejmenování divizních nemocnic na sborové a jejich řízení převzalo 7 sborových velitelství.
  • Dne 1. července 1938 se otevřela první část Masarykovy divizní nemocnice 1 v pražských Střešovicích (dnešní ÚVN-VoFN). První pacienty nemocnice přijala po dvou měsících.
  • V souvislosti se všeobecnou mobilizací (23. září 1938) se navýšily počty ZdrSl o dalších 55 polních nemocnic a 94 záložních nemocnic (zahrnovaly i stávající posádkové nemocnice) s celkovou kapacitou 92 tisíc lůžek.
  • Během 2. světové války se více než 1 100 lékařů a zdravotníků zapojilo do odboje (téměř 800 v zahraničních jednotkách).
  • Po osvobození fungovala ZdrSl podobně jako před válkou. Primárními úkoly byly zdravotnické zabezpečení armády, poskytování lékařské pomoci, provádění hygienických a protiepidemických opatření a zásobování zdravotnickým materiálem.
  • Po únoru 1948, stejně jako v celé armádě, začaly ve ZdrSl čistky. Dotkly se především lékařů, kteří nesouhlasili s politickým vývojem či byli spjatí se západním odbojem. Následovaly organizační změny podle vzoru sovětské armády. Vznikla Hlavní zdravotnická správa, reorganizována byla vojenská nemocniční síť. V roce 1950 byly ustaveny tři okruhové nemocnice, zbývající se změnily na posádkové. Specifické místo si udržela ÚVN v Praze, mj. i pro své poslání v rozvoji vědy a při odborném růstu lékařů a zdravotnického personálu. Základ ZdrSl pak vedle nemocnic a skladů představovaly divizní ošetřovny (poskytovaly základní ošetření i léčbu a zásobovaly útvarová zařízení materiálem). Na útvarové úrovni fungovaly plukovní ošetřovny.
  • V říjnu 1960 se všechny nemocnice přejmenovaly na „vojenské“. V následujících letech řada z nich zanikla anebo byla přemístěna (mj. též kvůli předání prostorů sovětským vojskům po 21. srpnu 1968).
  • Poté vydržela organizace ZdrSl bez významných změn až do konce roku 1992, kdy se armáda rozdělila v souvislosti se vznikem České republiky a Slovenské republiky.

Po celou dobu trvání první republiky stál v čele vojenské zdravotnické služby   generál šéf zdravotnictva MUDr. Ludvík Fisher (1880-1945). Během 1. Světové války se jako velitel nemocnice v Cognacu zúčastnil bojů našich legií ve Francii.

Vojenská lékárna při divizní nemocnici 4 v Josefově, kde byl až do roku 1935 umístěn také vojenský zdravotnický sklad č. 1. Tento sklad nebyl určen jen pro zásobování zdravotnickým materiálem, ale současně se tu vyráběly léčivé přípravky a zdravotnické potřeby

 

Nahoru